LYCOPODIOPHYTA - plavuně

Z plavuňovitých je nejvýznamější řád Lepidodendrales, kam náleží dvě významné čeledi, vlastní lepidodendra (Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †) a sigilárie (Sigillariaceae †).

Aspidiaria sp. - velikost otisku 130 mm, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Otisky lepidodender pojmenované jako Aspidiaria patří v karvinském souvrství k poměrně častým nálezům. Podle toho, která vrstva lepidodendronové kůry při zuhelnatění zůstala zachována, nalézáme různě pojmenované zkameněliny, které byly dříve pokládány za samostatné rody. Podle V. Šusty, který se u nás touto otázkou podrobně zabýval, kmen s dobře zachovalou vnější kůrou, tj. s listovými polštářky označujeme jako rod Lepidodendron, přičemž dnes dokážeme identifikovat "všechny" jeho druhy. Po opadání listových polštářků zůstal kmen s kůrou podélně rýhovanou, na níž byla ještě velmi dobře patrna kosočtverečná pole po někdejších polštářcích. Toto stadium zachování bylo popsáno jako Aspidiaria a je to právě to zachování, které vidíme na nálezu z fotografie. Kosočtverečná pole se postupem času a růstem kmene měnila a to tak, že se jejich okraje vrásnily, vrásky rostly do středu bývalého listového polštáře, čímž vzniklo stadium, Šustou pojmenované jako Aspidiarium. Aspidiarium je tedy jakási zestárlá Aspidiaria. Pro Lepidodendrony jsou charakteristické i další, spodnější vrstvy kůry, jako je například Bergeria nebo Knorria. Povrch vnitřní části kmene se zachovává jako Aspidiopsis. To je stadium po sloupnutí kůry a lýka a je charakteristické nestejnoměrným a ukončeným podélným rýhováním.
Dr. Karel Domin cituje ve svém pojednání "PTERYDOPHYTA - soustavný přehled žijících i vyhynulých kapraďorostů" z roku 1929, že aspidaria je - zkřemenělé výplně prostorů (dutin) vzniklých oddělením subepidermálních vrstev korových od hlouběji ležících vrstev peridermu.

Bergeria sp. - odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Nadoddělení: Pteridophyta - kapraďorosty, třída: Equisetopsida - přesličky, rod: Bergeria Presl, 1838 †, druh: Bergeria dilatata? (Lindley & Hutton 1831) Álvarez-Vazquez & Wagner 2014.

Bergeria jsou pozitivní otisky či výplně částí os čeledi Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, zbavené jen nejsvrchnějších vrstev kůry tak, že hrubá, vnější struktura listových polštářků je zachována, jejich detailní skulptuace se však již zrácí.

Bergeria wortheni (Lesqureux 1866) Álvarez-Vazquez & Wagner 2014 - velikost zachovalého otisku 100 mm, důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 - důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 †.

Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 - výška otisku 120 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let.

Polštářky kosočtverečně vřetenovitého tvaru, často značně protáhlé do délky. Poměr délky k šířce je asi 3 : 1. Dolní a horní rohy polštářku jsou vždy ostré, silně vytažené a ohnuté na protilehlé strany. Vzájemně je oddělují ploché pásy kůry, pokryté drobnými kosými vráskami, které však u mladších kmenů zpravidla scházejí. Listová jizva leží něco nad středem polštářku, je kosočtverečná, s obloukovitým horním okrajem. Z jejich bočních rohů sbíhají dolů obloukovitě prohnuté postranní kýly. Podélný kýl bývá občas v dolní části polštářku příčně rýhován. Druh podobný druhu Lepidodendron obovatum Sternberg, od něhož se odlišuje mimo jiné delšími a užšími polštářky.

Vpravo na kameni Lepidodendron aculeatum, vlevo dekortikát neurčitelné plavuně, řazený k formě/vrstvě Aspidiopsis - velikost kamene cca 120 x 215 mm, 2017. Dekortikát formy Aspidiopsis † je vizuálně téměř totožný jako předchozí vrstva Korria, avšak jakoby nepříznivěji zachovalá. Pakliže jsme mohli u dekortikátu Knorria určit jeho rodové zařazení, u této vrstvy to již možné není. Spolehlivě můžeme určit pouze to, že patří k lepidodendronovým plavuním.

Lepidodendron lycopodioides (Sternberg, 1821) - velikost kamene 150 x 170 mm, důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Zdařilý nález větví plavuně rodu Lepidodendron, s největší pravděpodobností druhu Lepidodendron lycopodioides (Sternberg, 1821) †. Na nálezu je zachovalé samotné dichotomické dělení větví. Bohužel je deska lepená v místě dělení, protože její tloušťka je pohých pár milimetrů a při dobívání z velkého kamene praskla. Mezi větvičkami je zřetelná řada, či žebro jiné plavuně a to druhu Sigillaria euxina Zeiller †. Na fotografii níže stejný nález při jiném osvětlení.

Listové polštářky plavuně druhu Lepidodendron lycopodioides mají jedinečný tvar, který jej činí snadno odlišitelný od ostatních druhů. Polštářky jsou úzkého asymetrického protáhlého kosočtverečného tvaru. Horní a dolní část polštářku, kterými listová báze přisedá k větvi, tvoří ostré úhly, laterální strany (laterální úhly) jsou zaoblené. Polštářek je mírně sinusovitě prohnutý. Při pohledu na povrch skutečného kmene (pozitiv), se horní konec polštářku mírně obloukovitě stáčí k pravé straně, zatímco dolní konec nepatrně obloukovitě směřuje na opačnou stranu.

Zdroj: Revize druhů Lepidodendron lycopodioides a L. selaginoides z českého karbonu. Mgr. Vojtěch Rychnovský

Lepidodendron obovatum (STERNBERG, 1820) - velikost otisku cca 160 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida†, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron obovatum (STERNBERG, 1820) †.

Kosočtverečné polštářky jsou téměř izodiametrické (pravidelného tvaru - všechny rozměry jsou přibližně stejné), až delší než širší, boční rohy mají zakulaceny, dolní a horní mírně protaženy a na konci zahnuty na protilehlé strany. jsou hustě stěsnány vedle sebe, oddělují je ostré rýhy. V horní třetině polštářku je listová jizva, která je nízká, do šířky protažená, na horní straně obloukovitá; dolní úhel Je velmi široký, boční rohy jsou ostré a výrazné. Vycházejí z nich postranní kýly, které se obloukovitě zahýbají dolů a dosahují okraje polštářku až pod jeho nejširší částí. Podélný kýl bývá v dolní polovině polštářku zpravidla výrazně příčně rýhován. Polštářky na tenkých větévkách jsou vždy drobnější, zcela izodiametrického tvaru. Vyskytuje se v celém ostravském a karvinském souvrství.

Fotografie výše Lepidodendron obovatum - velikost kamene cca 95 x 125 mm, 2017. Podle velikostí jednotlivých, částečně zlatavě zpyritizovaných jizev, se jedná o fragment poměrně velké rostliny. Velikost každé zachovalé jizvy je +/- 30 x 15 mm. Důl ČSA, Karviná.

Lepidodendron veltheimi Sternberg, 1820 - velikost kamene 180 x 160 mm, důl ČSM, Karviná, Pennsylvanian, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Lepidodendron veltheimi Sternberg je dle literatury stratigraficky významný pro celý spodní namur a lze jej nalézt v celém ostravském souvrství. Tyto nálezy sice nepocházejí z ostravského souvrství, přesto s velkou pravděpodobností náleží do stupně namur, mladšího souvrství karvinského.

Lepidodendron veltheimii Sternberg, 1820 † - výška kamene 105 mm - důl ČSM, svrchní karbon - sušské vrstvy, cca 320 mil. let. Otisk je pokryt tzv. pseudomorfózou, kterou na jiných horninách způsobuje přítomnost krystalických sulfidů kovů, v tomto případě měňavého (iridizujícího) chalkopyritu (sulfid měďnato-železnatý). Není to sice úplně časté, ale zároveň ne zcela výjimečné. 28. 5. 2017.

Lepidostrobus silesiacus (Šusta, 1929) - velikost šištice 36 mm, důl ČSA, Karviná, Pennsylvanian, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Typická nekompletní šištice sušských vrstev, jejíž těžební výchozy jsou známy právě z okolí Karviné a jež popsal na těchto vrstvách právě mimo jiných Šusta. Jedná se o šištici plavuňovitých rostlin se zřetelnými sporangii, něco jako semeny, podobné, jaké známe u šišek jehličnatých stromů. Ne nadarmo jsou právě plavuně vymřelými předchůci našich jehličnatých stromů. Lepidostrobus silesiacus Šusta označuje úzké válcovité šištice nacházející se v celém karvinském souvrství.

Sigillaria davreuxi Brongniart, 1932 - výška 50 mm, odvaly dolu ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm., třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales † - plavuně, čeleď: Sigillariaceae †, rod: Sigillaria Brongniart, 1822 †, druh: Sigillaria davreuxi Brongniart, 1932 †.

Polštářky jsou úzké a protáhlé. Jejich podélné řady jsou odděleny tenkými, klikatě zvlněnými rýhami. Jizvy po listech zaujímají téměř celou jejich šířku, jsou šestiúhlé, mírně protáhlé a k vrcholům zúžené. Dolní rohy mají zpravidla zaoblené. Od spodních rohů jizvy sbíhají dolů dva krátké pruhy příčných vrásek, ale nemusí se vyskytovat. Jizvy leží velmi blízko nad sebou. Druh se podobá příbuznému druhu Sigillaria mamillaris Brongniart (1824) †. Ve srovnání s tímto rozšířenějším druhem má ale jizvy protáhlejší a jejich dolní okraj tolik nevystupuje z reliéfu. Podélné řady polštářků jsou odděleny vyrovnanějšími brázdami. Vyskytuje se ve vrstvách sušských a doubravských.

Sigillaria elegans Sternberg 1825 - výška otisku 100 mm, důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Polštářky jsou pravidelného šestibokého tvaru, často jsou více protaženy do šířky než do délky. Boční úhly jsou proto velmi ostré. Listové jizvy zaujímají skoro celou plochu polštářků. Horní okraj bývá obloukovitě prohnut a také dolní rohy jsou zpravidla zaobleny. Nad středem jizvy jsou tři malé jizvičky, střední tečkovitá a dvě boční půlměsíčité. Od bočních rohů jizvy sbíhají dolů dvě rovné linie, které jsou výrazné u dobře uchovaných exemplářů. Nejvíce se podobá druhu Sigillaria mammilaris, má však ve srovnání s ním plošší polštářky, širší listové jizvy a vrásčité skulptury zcela scházejí. Výskytuje se v souvrství ostravském, vrstvách sedlových a sušských.

Foto nahoře a dole - otisk je pokryt tzv. pseudomorfózou, kterou na jiných horninách způsobuje přítomnost krystalických sulfidů kovů, v tomto případě měňavého (iridizujícího) chalkopyritu (sulfid měďnato-železnatý). Důl ČSM, Karviná, 13.6. 2017.

Na nálezu níže jsou zachovány fragmentálně svrchní - zevní otisky kůry S. elegans. Zároveň je ale spolu s těmito fragmenty zachován tzv. subepidermální povrch "kůry". O vrstvu níže by se měl ukrývat Syrigodendron.

Sigillaria euxina ZEILLER - velikost kamene cca 145 x 195 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm., třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales † - plavuně, čeleď: Sigillariaceae †, rod: Sigillaria Brongniart, 1822 †, druh: Sigillaria euxina Zeiller †.

Sigillaria euxina Zeiller s listovými polštářky splývajícími v úzká podélná žebra je charakteristická výrazně podélně rýhovanými plochami žeber. Listové jizvy jsou šestiúhelníkové, pravidelného tvaru. Dlouhé a široké jizvy jsou od sebe vzdáleny až o čtyřnásobek jejich výšky. Vyskytuje se v doubravských vrstvách. Samotný nález však pochází z vrstev sušských.

Sigillaria mamillaris BRONGNIART (1824) - velikost otisku 60 mm - odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let, 2018

Kmen, který dorůstal do výše několika desítek metrů, byl naspodu mírně ztlustlý a nesl jen malou korunu ve tvaru chocholu. Kmeny sigilárií byly výrazně skulpturovány (ve fosilním stavu nacházíme nejčastěji jen otisky kůry těchto stromů). Na rozdíl od lepidodender se zde nevyskytovaly listové polštářky a listy vyrůstaly přímo z kmene. Po nich zůstaly zachovány zřetelné jizvy. Většinu našich sigilárií poznáme velmi snadno podle toho, že jizvy jsou sestaveny do podélných řad a kmen je zdoben lištovitými výstupky zhruba šestibokého tvaru (tzv. favulární typ). U další skupiny (tzv. rytidolepní sigilárie) není spodní a horní ohraničení šestibokých políček patrné a na otiscích kůry pozorujeme jen jakési podélné lišty. Mezi těmito lištami jsou v podélných nepřerušovaných řadách patrny listové jizvy. Typy favulární a rytidolepní označujeme jako pravé sigilárie (eusigilárie) a náleží k nim většina nálezů (tato skupina vymřela již ve svrchním karbonu). Druhá skupina, tzv. subsigilárie, se objevuje teprve v druhé polovině svrchního karbonu a byla rozšířena ještě ve spodním permu. Subsigilárie měly listové jizvy uspořádány na kmeni rozptýleně (jizvy netvořily podélné řady).

Vyhynulý permokarbonský rod plavuňovitých, stromovitých, i přes 20 m vysokých rostlin. Kmeny jednoduché, kůlovité, ve špičce často vidlicovitě větvené; podzemní stigmariové kořenonoše. Kmeny i větve pokryty jizvami po odpadlých listech, seřazených do podélných střídavých řad. Z karbonu až permu v evropské a americké oblasti.

Listové polštářky jsou výrazně šestiúhlého tvaru, jsou uspořádány v podélných řadách oddělených klikatými rýhami. Jizvy po listech jsou pravidelné ho šestiúhlého tvaru, obvykle mírně protažení do délky a k vrcholu zúžené. Horní rohy jizev bývají oblé, horní okraje se zářezem. Jizvy zaujímají téměř celou šířku polštářků a jsou od sebe vzdá-leny jen několik milimetrů. Často bývá část jizvy značně redukována, takže jizva má pak trapezoický až zvonovitý tvar. Také bývá někdy silně vypouklá, není to však podstatným znakem popisovaného druhu. Pod jizvami se někdy uchová i příčné vráskování, uspořádané ve dvou podélných řadách. Je však většinou nezřetelné. Výskyt: vrstvy sušské a doubravské.

Zdroj: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, Eva Purkyňová, 1962

Sigillaria micaudi Zeiller 1886 výška otisku 220 mm - důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Problém určování Sigillarií je jednak ten, že je svrchní kůra velmi křehká, tudíž často špatně zachovalá. Mimoto je podoba samotných polštářků jednoho druhu velmi variabilní, závislá na mnoha aspektech. Jedním z takových aspektů je tektonika usazenin. Kromě toho se může proměňovat podoba polštářků podle stáří rostliny/stromu, podle toho o jakou část kmene jde a mimoto se stejné druhy proměňují i dle místa nálezu. Sigillarie se vyskytují ve velkém počtu typů od spodních vrstev produktivního karbonu až do svrchního permu.

Sigillaria micaudi Zeiller 1886 má polštářky široké 6 - 10 mm, uspořádané v podélných řadách oddělených hlubokými rýhami. Polštářky typického srdčitého tvaru jsou výrazně ohraničeny. Plavuně je typická pro vrstvy sušské a doubravské.

Sigillaria cf. polyploca (Boulay) - velikost zachovalého otisku 70 mm, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Sigillaria rugosa Brongniart 1828 - velikost kamene 170 x 160 mm, důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Sigillaria rugosa Brongn. je typická podélnými žebry, která jsou tvořena splynulými polštářky. Listové jizvy mají šestiúhelníkový tvar, který často přechází až do oválného. Nahoře vystupuje z jizvy keříček radiálně paprsčitě uspořádaných vrásek. Vyskytuje se v sušských a doubravských vrstvách. Druhový název rugosa by se dal nejlépe přeložit, jako vrásčitý - podle radiálních paprsčitých vrásek.

Sigillaria schlotheimi Brongniart 1828 - velikost zachovalého otisku 80 mm, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Stigmaria ficoides var. Goepp. (Sternberg) Brongniart 1822 - kořenový systém plavuní rodu Lepidodendron, velikost otisku 18 cm, důl ČSM, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidocarpales †, rod: Stigmaria Brongniart †, druh: Stigmaria ficoides (Sternberg) Brongniart 1822 †.

Nález poměrně ostře řezaného vylouplého jádra kořene Stigmaria ficoides, var. Goepp. (Sternberg) Brongniart † z odvalu dolu ČSM v Karviné, svrchní karbon - sušské vrstvy, cca 320 mil. let. Tato variace stigmárií se nalézá výjimečněji než Stigmaria ficoides. Tyto kořeny byly vlastně obřími oddenky. Stigmárie se vidličnatě dělili a z jizev, které jsou zřetelné na nálezu vyrůstaly kořeny, které nazýváme Appendices. Ty byly obvykle jednoduché nebo chudě větvené. Tyto kořeny mohli mít až 40 - 50 cm v 0, 5 cm v průměru.
Velikost jádra je 10 cm, nález z 28. 5. 2017.

Sublepidophloios sp. - výška 40 mm, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales †, čeleď: Lepidodendraceae †, rod: Sublepidophloios †.

Syringodendron sp. Sternberg, 1820 - důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Syringodendron Sternberg, 1820 je z dnešního pohledu vlastně dekortikát sigilárie - Bergeria?, pravděpodobně druhu Sigillaria mamillaris Brongmiart (1824). Jedná se vlastně o dnes již poněkud archaické pojmenování dekortikátu sigilárií. V dobách minulých byl ještě označován různým druhovým pojmenováním, např. - Syringodendron pachyderma Brongniart, Syringodendron pes-capreoli, Sternberg, Gein., Syringodendron cyclostigma Brongniart., Syringodendron species Tnlxaina et PAIS species: 1976, Syringodendron ternaftum Rost. 1839, Syringodendron organum Sternberg,Syringodendron porteri Lesquereux aj.

Z horniny vylouplé jádro dekortikátu sigilárie, podle ojizvení pravděpodobně druhu Sigillaria mamillaris Brongniart (1824) † - velikost 85 mm, důl ČSM, Karviná, svrchní karbon - sušské vrstvy, cca 320 mil. let.

Kresba jednoho z mnoha druhů Syrigonenronů, konkrétně Syringodendron porteri Lesquereux. Nejedná se sice o totožnou kresbu kůry, přesto velmi příbuznou, protože dle syringodendonu nelze zpětně určit druh sigillarie.